ČESKOLIPSKÉ AEROVLEKY 2017

 

    O prodlouženém víkendu 21.4. - 23.4 2017 uspořádal RC model klub Česká Lípa již sedmé setkání pilotů větších a velkých polomaket a maket větroňů.

    Víkend uběhl jako voda a ČESKOLIPSKÉ AEROVLEKY 2017 jsou za námi. Musím přiznat, že jsem si i hluboce oddechl – předpovědi počasí byly mrazivě vražedné…

    Aerovleky jsou závislé na slušném počasí a tak jsem se vzrůstající skepsí lovil předpovědi letošního počasí… Přeci 40ti přihlášeným neřeknu, že jsem nezařídil počasí a akce se ruší… Moje nervozita stoupala s klesajícími teplotami a rostoucí rychlostí studeného severáku – předpověď byla tento rok doslova mrazivě vražedná – na Moravě decimetry sněhu, severák síly slabšího orkánu, brr... Ale  protože jsme si v některých předchozích ročnících užívali nestřídmě  třeba sluníčka, dokonce tak vydatného, že se sháněly kraťasy ( někteří nepřipravení jedinci ), jindy zase neskutečného bočáku, bral  jsem to tak, že nám letos příroda připravila – zřejmě za odměnu za vítězství nad globálním oteplováním, arktickou verzi. A tak jsme se málem mohli radovat z vlekání mezi vločkami sněhu a radostně výskat nad patřičně vychlazeným severním větrem – eskymáci by měli radost. Ale díky malé přímluvě Lajduse tam nahoře jsme chytli celkem solidní pátek a jen o chlup horší sobotu. Lítat se dalo, dokonce to nosilo, chvilkami i sluníčko hřálo.

    Musím pochválit i všechny piloty, že tentokrát přijeli patřičně vybaveni – novými topícími bydlíky počínaje a lyžemi na vlečné konče. Obaleni několika vrstvami oděvu piloti statečně vzdorovali severáku i hrozícím přeháňkám. Obzvláště je třeba smeknout před piloty vlečných, kteří ve svižném severáku přistávali jako profíci…To piloti větroňů ve většině případů chodili pro své makety i dosti daleko – ale příští rok už to budou mít zmáknuté i oni (ale možná to dělali proto, aby se zahřáli.)

     S počasím jsme se jakž takž vypořádali, ale na našeho „přítele zemědělce“ nemáme - na Ramši se bohužel moc nezměnilo - žabomyší spor majitelů letiště Ramš s majitelem okolních polností trvá a letos byl vylepšen tím, že nás pan JZD už zamknul přes dvě brány...Tímto se znovu omlouvám všem pilotům za toto omezení, jinak snad pohodové akce…

        Když čtvrteční zabijačka dopadla na jedničku a prasátko mělo všechno, co je třeba pro pár desítek jedlíků, začal jsem být opatrným optimistou, že i polítáme a nebudeme muset trávit čas jen popíjením a pojídáním jitrniček…

    A když se v pátek dostavilo správné množství kamarádů, kteří pomohli se stavěním stanu a všeho, co je potřeba pro tuto akci, bylo vyhráno. I počasí to pochopilo a tak jsme mohli už kolem jedné vrčet s vlečnými a za chvíli bylo již ve vzduchu plno…

    Páteční dopoledne bylo vyhrazené přípravě zázemí. Díky pomoci značného množství kamarádů bylo vše rychle hotovo a záhy došlo na přípravu letadel. Povětří bylo sice studené a větrné, ale sluníčko problikávalo skrz mraky.

    Po nezbytné přihlašovací ceremonii a seznámení s bezpečnostními zásadami létání se vlečné vydaly bojovat s chladem a větrem. Díky rozdílům teplot byla o to větší termika – půlhodinové lety byly celkem normální… Létalo se až do vynucené „zavírací hodiny“ letiště. Během létání přijížděli další a další piloti. Díky začínající sezóně byl pátek zpestřen záletem čtyř nových krásných maket. Po uskladnění letadel v hangáru již byl čas na dobrý gáblik, studené pivo a chlapské povídačky. Když jsem šel v sobotu ve tři čtvrtě na dvě na kutě, někteří kolegové ještě čile diskutovali. Nejspíš za to může nová „hvězda“ našeho báru, Lounská slivovice :-).

    Sobotní ráno bylo o dost chladnější, a o dost větrnější. Ke všemu přišla voda. Brífink byl v 10 hodin, poté losovací tombola modelářských drobností a vyčkáváme…Okolo dvanácté přestalo pršet. Za chvíli bylo ve vzduchu plno a vlek stíhal vlek. Silný vítr a zima sice část lidí odradila, ale přesto se sešlo 36 mrazuodolných pilotů.

    Počasí - silný severák po dráze, teploty mezi 5-7°C. Chvilkami záblesky sluníčka, výborná dohlednost díky mrazivě průhlednému vzduchu. I v době oběda se létalo, piloti se prostřídali a užívali si letové počasí co to jen šlo. Po čtvrté nás z plochy vyhnala přeháňka sněhu s vodou. Za ní bylo zase slunečno, ale únava a večerní gáblik zvítězil… Mazlíci odpočívali v hangáru, my jsme se přesunuli do stanu a takticky vyčkávali na papání…Zábava pokračovala do pozdních hodin.

    Nedělní ráno přineslo opět šedivou oblohu, studený vítr a zase vodu V jedenáct – před ještě rychle se blížícím horším počasím, jsme složili stan a rozprchli se do teplých domovů

Během víkendu si přijelo zalétat 36 pilotů a k vidění bylo přes 50 velkých modelů.

Nejmladší pilot byl Martin Vencel, který vodil L 33 Solo.

Z největší dálky – Holešova, přivezl Jirka Chvátal největší model - ASW 22 z dílny Jirky Sodomky o rozpětí 8,5 m – prostě skvost…

K vidění byly:

Makety a polomakety větronů

    rozpětí od 2,5 do  8,5 metrů, váhově od 3 do 18 kg – namátkou ASW 15 – 22 - 27 – 28, ASK 18, Pionýr, Orlík, VSB–66 Orlice, nová Vega – zatím v rozsypu, L–13 Blaník, LO 100, VSO–10, L–33 SOLO, Šohaj, Pilatus B-4, Rhonsperber, L–213, Libelle, Alpin T, Anděl, Akela, Luňák, Colditz, Kirby Kite, Stingray, Vampir, Swift a další. Modely větroňů převážně reprezentovaly dobu poválečnou až po současnost.

Vlečné

Většinou polomakety s benzínovými  motory o obsahu od 80 do 160 ccm. Třeba - Blue Bird (85 ccm) Jirky Kohouta, Bidule (112 ccm) Vaška Masopusta, Citabria (112 ccm) Lubora Sahánka, Piper J-3 (120 ccm) a Pilatus (čtyřtakt 120ccm)  Karla Mrázka, Bivoj  (160 ccm) Zdeňka Slavíka z Lán či Z–142 (120 ccm) Jana Řehoře z Prahy. Vlečné sloužily většinou po dvou, aby prodlevy na zemi byly u větroňářů co nejmenší.

    Bylo i pár technických problémů, přeci jen je to začátek sezóny a pár věcí je ještě třeba vychytat…Povedlo se opravit upadlý příďák u Z–142, bylo třeba dotáhnout šroubek na servu směrovky BB Jirky Kohouta, tu zase vypadly šrouby od kolena výfuku…Díky kamarádům vše opraveno a vlečné dál tahaly jako o život. Pár „škrábanců“ utržily i větroně, nic však fatálního.

    RC zařízení byla převážně na kmitočtu 2,4 GHz (Jeti, Futaba, Graupner a jiné), pouze jeden pilot létal ještě na MHz.

    Modely jsou stále propracovanější a mají lepší a lepší letové vlastnosti. Zastoupeny byly, jak klasické tak kompozitové modely různých výrobců, ale vynikaly i modely postavené dle vlastních plánů či monografií skutečných letadel.  

    O bříška pilotů se „dobrovolně“ starali opět dva Petrové Mrkvičkové, táta se synem a jejich chutná prdelačka, gulášek, jitrničky, jelítka a tlačenka jenom stvrzovaly dobrou náladu. Ke kávě následoval nášup v podobě několika druhů domácích koláčů. Večer k obecné spokojenosti fungovala samoobslužná pípa se svijanskou jedenáctkou a i když jsem nechtěl díky studenému počasí věřit tomu, že zvládneme sud, povedlo se…. Vynikající grilované stejky přispěly rovněž k dobré pohodě a tak bylo možno důstojně opět po roce oslavit jmeniny četných Jiříků a i další narozeninové oslavence. Zbyl i čas zavzpomínat na kamarády, kteří nám drží místo tam nahoře…

 

Všem pilotům děkuji za bezpečný a bezproblémový provoz a těším se na další poletování…

 

Česká Lípa 23.4.2017

Za RC model klub Česká Lípa tak, jak to viděl Roger „rodzr“ Svatoň