Dovolená s Andělem  na Krížné podruhé

Rok utekl jako voda a termín lítání na Križné byl na dohled. Letošní rok jsem si „zpestřil“ rekonstrukcí bytu a tak jsem se k modelařině téměř nedostal – letadla musela stranou. Spoléhal jsem na to, že přeci Anděl i Sonet už na Krížné byly a všechno si pamatují…

V předvečer odjezdu jsem pohledal potřebné, dobil baterky a myslel jsem, že vše bude v pohodě. Ale nepředbíhejme…

Jak jsem výše napsal, letos jsem se musel podřídit stavbě a letadla šla stranou. Myslel jsem, že si aspoň zalítám na tradičních akcích, Ústí n. O., Vlašim… Jako na potvoru vždy v době nějaké akce mi měli nastoupit omítkáři na strop a já tak musel vše oželet. Nejhorší na tom je, že mi ti „šikovní“ řemeslníci stejně nenastoupili a strop se sám nenahodil…

O to víc jsem se těšil na Krížnou. Protože se mnou jela má milovaná žena coby dobře placený šerpa, spojili jsme cestu aspoň s návštěvou hradu Lipnice jako minimum, co by mě nezdržovalo v budovatelském úsilí – mohu doporučit, bylo to fajn. Cesta až na dálnici od Humpolce do Brna a úsek okolo Trenčína byla celkem taky fajn a po jedenácti hodinách jsme zaparkovali ve čtvrtek večer na Krížné. Bezva bylo, že na Krížnou vybudovali novou asfaltku, takže jsme tam byli, coby dup… (to je fór – znalí vědí).

Po obvyklém vítání jsme poseděli, popili a těšili se na páteční polítání. Já moc, mělo pěkně foukat – ostatní méně, mělo hodně foukat…

Ráno po bohaté snídani jsme vyrazili – já měl oproti loňsku novou samo domo krosnu na větší modely. A protože jsem ji neměl čas vyzkoušet, trpěl jsem jako vůl, ještě teď mám otlačená záda a popruhy otištěné do ramen – odborník na krosny tedy rozhodně nejsem.Na kopec jsme se nakonec vyhrabali, tentokráte foukal západní vítr a tak jsme si ještě museli proti loňsku pár metrů přišlápnout. Bylo štěstí, že už od poloviny kopce jsme šli v mracích až na zem a nebylo vidět, jak se trápím. Než jsem se pořádně vydýchal, mraky se pomalu protrhaly, vítr pěkně dul a mohlo se začít lítat. Nikomu se moc nechtělo, foukalo okolo 20m/s…Ale pár odvážlivců se našlo. Já jsem si na zahřátí složil Soneta, pustím rádio a – nejde mi jedna klapka. V duchu jsem si nadával do v..ů, ale tím se to nespravilo. Nebudu napínat, byl jsem za pitomce, prohodil jsem si jenom kablíky klapka levá, klapka pravá. Nějaký trouba mi nějak blbě popsal konektory…  Protože tato analýza problému mi trvala dost dlouho, mezitím jsem si skočil s Andělem. Major Červenka měl z toho povozeníčka samou radostí skoro shrnutou čepici – byla to nádhera mít kopec pro sebe. Polítali i jiní, byly samozřejmě nějaké šrámy z přistávání, ale nic fatálního. Jedinou výjimkou byla cesta Minimoi za kopec, ale na tu hrůzu to dopadlo ještě dobře… Na závěr jsem se ještě povozil se „zprovozněným“ Sonikem, a byl jsem spokojen. Sbalili jsme saky paky a hurá z kopce dolů. Díky sílícímu větru byla cesta dolů snad ještě horší než ta nahoru. Ale došli jsme, novou krosnu jsem odložil k dalšímu vývoji, trochu jsme se zkulturnili (pivo je tady pořád stejně hnusné), dali večeři a šli plkat s kamarády.Sobotní ráno jak vymalované, brífink za námi a už upalujeme na kopec. Tentokrát beru jenom Anděla, kterého jsem narval do baťohu pro svaháky – výstup na kopec je balsám pro tělo i duši. Zase západní vítr, teď už přijatelný skoro pro všechny. Celý den fotím a lítám a drbu a…a najednou je večer a v pohodě se přesouváme do základního tábora… Večer zhodnocení celého dne, Lacovy vymazlené hrníčky a spousta fotek k promítání. Mrázkovic slivovička mi letos obzvláště chutnala a nebýt spálený od sluníčka, nemělo to chybu…

Neděle už byla vlažnější, ráno bezvětří s výhledem na vítr až 6m/s. Spousta lidí odjela, ale my vytrvalci jsme si ještě jednou naordinovali výstup na západní svah. V rámci šetření zdevastovaného těla jsem si vzal jenom Soneta -  a dobře jsem udělal. Vítr se sice dostavil, foukal mírně z jihozápadu, ale ne zezdola. Tudíž byly ve vzduchu takové díry, že jsme si všichni užili hóóódně páčkování. Ti šťastnější si pomohli motorem, my ostatní jsme se více či méně trápili. Naštěstí bylo pár dlouhých termických bublin a v těch si člověk spravil trochu chuť. A byli i takoví jedinci, kteří atakovali výšku 2000 m nad mořem…

Když z kopce utekli i pražáci, dopili jsme s maminou kafe, pokochali se naposled výhledy z najednou  pustého kopce, naložili zapomenuté Vaškovo závaží do Orlice a vyrazili zpět k západu. Naložit auto, trochu se zkulturnit a v 16:16 jsme vyrazili směr Žilina, Olomouc, Hradec, Česká Lípa…Cestou nám omoklo zaprášené auto, silnice byly prázdnější a prázdnější a časně v pondělí 0:20 jsme byli doma. Celkem jsme ujeli 1045 km a jako bonus jsme dostali překvápko v podobě odcizeného lešení ze dvora…

 

Krásná modelářsko-rodinná dovolená skončila, od pondělí zase na maltě…

Laco, bylo to krásné, díky za bezva akci – ať žije Križná 2018

 

V České Lípě dne 26.6.2017 zaznamenal RogerS

 

Fotky na Bačabúkovi www.elektromodely.sk/

Na Rajčeti rodzr.rajce.idnes.cz/Krizna_2017/ i jinde…