Aerovleky v Ústí nad Orlicí 19. 5. – 21. 5. 2016
Aerovleky v Ústí nad Orlicí 19. 5. – 21. 5. 2016
V loňském roce při různých, vlastně již tradičních setkáních příznivců maket větroňů, vznikl nápad, doplnit některá bílá místa na mapě ČR a vytvořit nová „centra setkání" pro létání aerovleků.
Slovo dalo slovo a s vervou sobě vlastní se tohoto nelehkého úkolu chopil i Petr Diblík z Ústí nad Orlicí. Již brzy zjara hlásil, že v květnovém termínu má zajištěno letiště a tudíž ať se těšíme. A my jsme se těšili. Petr je známý výrobce výborně létajících laminátových modelů – za všechny jeho výtvory vzpomenu třeba VSB 66 Orlice, ke všemu ještě bývalý svahař a skvělý společník. Letiště je na pomezí Čech a Moravy – prostě vražedná kombinace…
Cestou na tuto aerovlekařskou akci jsem měl dost času (díky „hustému“ pátečnímu provoz) vzpomínat na doby dávno minulé, kdy jsme do Ouští jezdívali na svahařské závody. Jo byla to krásná doba. Sice tam skoro nikdy nefoukal vítr, projezdili jsme mraky kilometrů na „ jako kopečky“ od Králík až po Nové město na Moravě, ale byla tam výborná parta kamarádů a jsem rád, že jsem všechny tyhle lidičky měl čest poznat….
Kolem půl páté odpoledne jsem se konečně dostal na letiště a mohl se přivítat s již přítomnými kamarády. Počasí bylo po předchozích studených dnech parádní – teploučko a skoro žádný vítr, dráha pro vlečné připravena, soudek naražený, připravené zázemí, prostě Petr Diblík připravil skvělou akci. V pátek nás bylo jen pár skalních, přesto jsme vyzkoušeli místní vzduch, večer i pivko a slivovičku…Vzduch jsem zvládl, ale kombinace, byť výborné, slivovice, piva a prázdného žaludku byla pro mne vražedná…
Sobotní ráno nás vítalo sluníčkem, slabým větříkem po dráze, vůní kávy a výbornými buchtičkami od paní Dovalilové. Záhy se začali sjíždět další a další kamarádi a na ploše začalo být živo. Po brífinku se již vesele vlekalo a přes dvacet pilotů si užívalo skvělé podmínky místního letiště i parádní termické počasí. Poledne tu bylo v cuku letu a čekal nás výborný gulášek, pivíčko, kávička a další dobrůtky. Poté se opět létalo do pozdních hodin. Večer jsme opekli buřtíky a pokračovali sdělováním zážitků, vzpomínáním na doby dávno minulé, prostě, jak kdo chtěl…
Nedělní ráno bylo opět překrásné, ale vítr, byť teplý, neustále sílil a tak jsme se kolem poledne rozjeli do reality všedních dnů…
Petře, díky za povedenou akci a za rok zase v Ústí ahoj
Kdo s kým o čem pro koho…
Já jsem vzal na výlet Kmotra a Robina. Kmotr mi opět dělal radost a krásně jsme si polétali. Sice mají v Ouští nějaké tvrdé pampelišky, že mi ukousli i šroub na lyži, ale to je prkotina…
Robin mě zase zlobil – přesto, že motor byl na kontrole v ZDZ s výsledkem bezvadný, nechtěl jít za plynem a nějak mu stále chyběl benzín. Po sborce a rozborce jsem sice jednou ve vzduchu byl, ale na vlekání to nebylo. Horší je, že nevím příčinu…
Ještě že tam byl dostatek jiných vlekařů - Jirka Kohout a Blue Bird, Karel Mrázek a Piper + Pilatus, Lubor Sahánek a Citabria, Jirka Trnka a Bivoj.
Větroně reprezentovaly celé dlouhé plachtařské období od války do současnosti – nový Petrel, Rhonsperber, PWS 101, Kmotr, Luňák, několik velikostí Blaníků, Pionýrů a L 213, Šohaj, Sagitta, DG, Ventus, Solo, Swift, Orlice a další a další. Kromě drobných šťouchanců od „ pampelišek" se jenom lítalo. Fatální nepříjemnost potkala pouze Petrela …
Zajímavosti:
Karel Vencel předvedl nový pylon na svém L 33…
Jirka Kohout během soboty vyměnil stávkující zápalko na BB a lítal a lítal
Nebyly žárovky (že by EU měla až tak dlouhé prsty?)
Karlova slivovička byla obzvláště vypečená… :o)
Tucano bez příďáku - no problem v podání Karla Mrázka
Martin Vencel si sice spálil lýtka (za pár let to třeba bude pro tátu horší), ale lítá skvěle (a jak říká jeho tatík Karel – Martin jenom lítá a nerozbíjí, na rozbíjení jsem já…)
Zaznamenal do své chabé paměti RogerS 26.5.2016
Fotky na známém rajčeti i jinde:
picasaweb.google.com/105716764494667646677/6287250772062017617?authuser=0&feat=directlink