Komorní Hrušovany

Komorní Hrušovany 

aneb 

hrošíci táhnou Českým středohořím…

Na ranském letišti, kde jsme prožili nádherný modelářský tábor začátkem srpna a do sytosti se vyblbli, padl návrh, sejít se ještě koncem prázdnin v Hrušovanech. A protože mi konečně skončila šichta na maltě, mohl jsem se s majitelem letiště, Lubošem, domluvit na podrobnostech Termín byl dán, počasí vymodlené a tak jsem v sobotu ráno upaloval s Extrou, Kmotrem a Mrožíkem ranními mlhami do Hrušovan.

Mlhy se postupně protrhávaly, kamarádi přijížděli, vítání bylo převeliké. Postupně nás dorazila téměř dvacítka „komorníků a jeden „baron“, někteří poprvé, někteří s otázkou, co to bude, až bude mrožíkování…

Leč navzdory skvělým předpovědnostním modelům nás čekal ranní deštík, který jsme – náležitě vyzbrojení, coby potomci husitů v okolí dřívěji, zde aktivně působícími (prosím nezaměňovat se současnými lapky) – přečkali v Colemanově stanové hradbě, vyzbrojeni Jirkovým pořadačem alkoholu náramných značek. Už, už to vypadalo, že komorní poletování se změní v alkoholický dýchánek, leč, byli jsme silní a vydrželi…

Po dvanácté jsme vytáhli letadla z hangáru a začalo velké rojení a slastné poletování ve skvostném vzduchu. Dvě vlečné měly stále co dělat s neustále značnou frontou nádherných modelů Patřičně uspokojeni jsme se po dvou hodinách vypravili něco pojíst a popít a po čtvrté se vše opakovalo až do vybití posledních elektronů. Denní létání bylo zakončeno rejem nedolétaných lačných vlekařů, kterým těch několik hodin vlekání ještě nestačilo a museli se „dodělat“. Létání ve formaci, let na minimálce i maximální rychlost, mezipřistání – na přišli jsme si na své. A to pouze s jednou, snad malou „kreší“…

Večeře, alkoholový pořadač, ušní bubínky zahlceny fóry a vyprávěním a postupná tma – a to je pravá chvíle pro mrožíkování. A skutečně, kde se vzali, tu se vzali čtyři mrožíci a začalo podobné čertovo kolo jako s vlečnými – defilé, nízký a ještě nižší průlet (můj mrožík pro jistotu odhodil kabinu hned zkraje, ale někteří odhazovali i baterky…), let bez vidu…. No, užili jsme si to a i v Hrušovanech už vědí…

Následovala noční  rozprava do brzkých ranních hodin. A někteří jedinci zjistili, že ještě musí trochu  potrénovat, aby vydrželi nastavené tempo (viď Luboši).

Nedělní ráno bylo opět kouzelné s postupně se odkrývajícím výhledem na kouzelné České středohoří. Abychom lépe viděli, byl povinný ranní kalíšek skvělého moku, následovala paráda ve spacích úborech (určitě zařadíme i příště) a někteří si zahráli hru na schovku, když hledali, kam složit v širém poli úhledný hnědý pokládek anžto nám velký náčelník omylem, či snad pod vlivem, zamknul hangár s úlevnou…

Ale pak už se zase jenom létalo a byla to paráda nesmírná. A když na závěr přinesl Luboš kotel vajíček na slanině, no nesežrali byste ho, že...

Doma na mě večer čekala svíčková, sprcha a do noci jsem si ještě nad negativem Orwa přehrával tento podařený víkend…

Kamarádi, díky, že jste přijeli a tak snad příště…

Luboši a Petro, díky za azyl a neskutečnou pohodu u vás!

A na co se můžete těšit příště?

-          mrožíkování ( noví členové vítáni )

-          zprovoznění linky na bramboráky

-          ranní defilé v nočním úboru

Tak to viděl RogerS                                                                       

V České Lípě 28.8.2017