TAK ZIMNÍ HALOVÁ SEZÓNA 2018-19 V ČESKÉ LÍPĚ JE ZA NÁMI…

TAK ZIMNÍ HALOVÁ SEZÓNA  2018-19 V ČESKÉ LÍPĚ JE ZA NÁMI…

           Už si ani nepamatuji po kolikáté, ale zase jsme tuto zimu poletovali v teplé hale. Sice nás oproti předchozím letům znovu trochu ubylo, ale pět letošních vytrvalců si to užilo do sytosti…

            Za ta předchozí léta jsme si vyzkoušeli mnohé haly, malé i trošku větší, od Zákup po Kravaře a vždy jsme nakonec skončili v Zákupech – prostě slušnej oddíl.

            Před lety jsme začínali jsme v malé tělocvičně s modely, co byli zrovna po ruce a jako včera se mi zdá fakt, že jsme oslavovali pilota, který poprvé obletěl kolečko v hale bez karambolu… Mezitím běžel čas jak blázen, vyvíjely se materiály modelů, zmenšovala se rádia, ale především došlo k explozi elektrifikace – střídavé motory, miniaturní regulátory, menší a lepší LiPol baterie a miniaturizace serv.  A že je stále co vylepšovat, je vidět třeba na vrtulích, s uhlíkovou vrtulí je i obyčejný model  úplně jiný model. A to nemluvím o celouhlíkových modelech s neskutečnou hmotností, spíše nehmotností.

            Začátky byly krušné, lepidlo teklo proudem a víc se opravovalo, než lítalo. Přesto bylo na každém postupem času znát, že se v hale „ vypáčkoval „ a pod modrou oblohou venku bylo najednou všechno mnohem snazší. Od modelů s váhou i 350 g jsme se postupně propracovali na standart 120-150 g, někteří i pod 100g. Prošli jsme si cestu polystyrenovou i EPP, teď si slibujeme vyzkoušet ještě celouhlík..

            Bývaly doby, kdy nás chodilo i 10 – 12 a byla sranda převeliká. Lítalo se ve skupinách, kdo si jak troufnul a tím pádem v hale mockrát „ sněžilo“ - o srážky zkrátka nabyla nouze. Postupem času jsme s ubývající hmotností a přibývající subtilností modelů začali lítat jednotlivě a bylo více času na vlastní kreace než na vyhýbání se jiným… A že v hale nešlo vždy jen o akrobacení, dokládá skutečnost, že se zkoušel souboj, lítali malí P – 51 Mustang či trojploch Fokouš. Zkoušeli jsme i aerovlek, létali vrtulníky i různé koptry, jezdila auta, zkrátka paleta modelů do haly více jak pestrá.

           Já osobně na hale upřednostňuji to, že za relativně malé peníze si mohu v teple zkoušet různá alotria, která si s velkým akrobatem venku jen tak nerisknu a hned vidím, co dělám za chyby... Letošní halu jsem létal opět s Clikem ( RC faktory ) a myslím si, že lepšího EPP haláka jsem neměl ( a to jsem za léta v hale pro kamarády dělal vlastního EPP haláčka, kterého jsem rok co rok vylepšoval ).  Už dva roky se připravuji na to, že bych si rád střihnul ještě celouhlíkového akrobatíka, ale nějak mi na něj nikdy nezbývá čas – léto uteče jak voda a v listopadu už zase jsme v hale. No, uvidíme…

  S Clikem lítal i Jirka Hejda a rovněž spokojenost. Z počátku ho zlobilo servo křidýlek, které si dle teploty vybíralo střed, ale poté až Jirka řádil jak profík…

            Jinak na to jde Vláďa Sibera, náš „spídník“. Malý model, malá vrtule, ale velká rychlost, to je synonymum pro Vláďu. A coptry, snad se dočkáme i pár obrázků…

            Břeťa Jetel, naše lehká váha a protipól Vládi Sibery. Místo uhlíku balsa, místo  mylaru igelit, váha 77 g, rychlost letu je spíše plouhání –  nádherný, ovladatelný a přesně akrobatící model má jen jednu nevýhodu – je jen na jednu ránu… A ještě je schopen se v mžiku „ překabátit „ na mimozemšťana a prohánět koptra s kuklou na hlavě a pro zpestření prolétává zábradlím...

            Petr Byron se poslední dobou hodně zlepšil, ještě až si skutečně pořídí vhodnější letadlo do haly, uvidí, že to není boj s kniply, ale jen a jen příjemná zábava. Péťo držím palce a doporučuji vyměnit kvantitu za kvalitu – podzimní hala je tu cobydup.

            Petr Slavíček nás občas do haly přijde obšťastnit svými jezdícími, svítícími i vrčícími skvosty a vzbuzuje tím oprávněnou zvědavost, co je pod kapotou…

Tak tohle je naše malá českolipská halová sezóna – rozcvička na venkovní poletování se všemi možnými modely. Přátelé, tak na podzim zase ahoj

RogerS

1.3.2019