TROCHA NOSTALGIE A BILANCOVÁNÍ

V DOBĚ CORONAVIROVÉ

aneb

mé krásné vlekařské údobí

 

Začátky

            Letadla mě lákala od doby, co jsem začal trochu chápat svět a mé „modelaření“ mě drží od dětství. Nikdy jsem nechodil do žádného modelářského kroužku, ale měl jsem štěstí na starší modelářské vzory, od nichž jsem mohl čerpat vědomosti … No, a snad i díky tomu, že jsem při studiích prošel  obory, které jsou základem konstrukce letadel, namátkou pružnost a pevnost, statika a chování kapalin v prostoru, jsem se postupně přeorientoval na stavbu modelů dle vlastního návrhu a vlastní konstrukce. A studnicí nápadů mi vždy byla modelářská literatura – časopisy, plánky, monografie skutečných letadel a podobně… Dodnes si vybavuji ten pocit nedočkavosti, kdy jsem čekal , než mi pošťáci doručí tu Modeláře, tu Letectví a kosmonautiku. A co teprve katalogy  od Graupnera, Robbe či jiných velikánů, tehdy západního a pro většinu z nás nedostupného světa…  Bylo by to na dlouhé povídání.

            Ale zpátky k vlekání. Opravdové vlekání je u mě spojeno s pořízením benzínového motoru a s legendou letectví, letadlem Piper Cub. Hned po revoluci jsem si pořídil první benzínový motor – Titan 38 ccm. A k němu od firmy Toni Clark plán a několik maličkostí na Pipera J -3  o velikosti  cca 2,8 m. No, uběhlo ještě hodně vody, než byl model postaven a připraven k letu. Stalo se to v srpnu 2004 a zásadně to ovlivnilo mé další modelářské snažení... Piper létal skvěle a pomohl mi překonat těžké začátky vlekaře. Motor 38 ccm nebyl žádný silák a tak mě naučil vlekat „ maketově„ - pomalu a opatrně.  Avšak s jídlem roste nejenom chuť, ale i modely a Piper začal být pomalý a měl své limity za větru… Proto šel do světa dělat radost jiným.

            Dalším stupínkem, byť jenom hodně krátkým,  byla instalace vlečného háčku do akrobata Extra 230 o rozpětí 2 m na motor ZDZ 40. Motor byl přeci jenom větší dělník než Titan, letadlo o chlup rychlejší, ale větší váha a z toho plynoucí horší letové vlastnosti moc životnosti modelu nepřidaly. To byla moje první rána s vlečnou, sesypal jsem se na pádovce ve čtvrté zatáčce před přistáním…No, tuhle Extru jsem si moc neužil...

             Rychlým řešením byla koupě osvědčeného Pipera a osazení motorem ZDZ 40 z Extry. Stalo se a zase se vlekalo. Piper stavebně ale nestál za nic, brutálně jsem musel předělávat úhel seřízení křídla a jiné neskutečně odfláknuté věci… Sice jsem ho naučil řádně létat, ale rovněž jsem si dal předsevzetí, že již nikdy nekoupím model od cizího… I tenhle Cub mi poskytl hodně radosti a nakonec šel taky do světa a snad létá dodnes…

 

Zrání

Větroně se zvětšovaly a přibývaly na hmotnosti, takže uzrálo rozhodnutí postavit novou vlečnou.

            Rozhodování bylo jednoduché - po dobrých zkušenostech s Piperem jsem při hledání podkladů narazil na monografii PA 18 Super Cub a webík německého klubu, kde velice podrobně zdokumentovali rekonstrukci skutečného Pipera.  Bylo rozhodnuto – nová vlečná bude pro změnu  „žlutý Piper“, tentokráte ale trochu větší, rozpětí 3,3 m, motor ZDR 80 RV-J. Nový, stavebně vypiplaný Piper létal jako z partesu, prakticky ho nic neomezovalo, pouze větší a těžší rychlé orchideje. Rychle jsem se dostal na  700 startů a přistání, když mi při záběhu nového výbrusu motoru ve čtvrté zatáčce praskla jedna vzpěra. Únava materiálu a oči pro pláč. Ale po střízlivém zhodnocení  trosek prošel Piper důkladnou rekonstrukcí a záhy jsme spolu překonali 1000 startů… Ale větroně stále rostly a já se pustil do další vlečné . A Piper létá snad v Polsku

            Další vlečná měla být již „ na furt “ . Zvolil jsem Robina DR 250. Jednak jsem měl k dispozici perfektní monografii, ale zejména mě okouzlila jedna barevné úprava skutečného letadla ve Švýcarsku. Takže Robin DR 250 o rozpětí 3,5 m, motor ZDZ 160 ccm.

            Skutečné letadlo je ideální vlečná – ve Švýcarsku, Francii, Německu i Rakousku nesmírně oblíbená a dodnes létající ,velká plocha, dlouhý trup, dvoukolý podvozek, jednoduchá dřevěná konstrukce. Stavba modelu mi díky kvalitním podkladům skutečného letadla šlo od ruky, bohužel jsem se trefil do období, kdy chytré hlavy omezily modely na 20 kg a můj Robin narostl na  22 kg. Přesto neskutečně parádně lítal, stabilní, nezáludný, díky velké ploše ( je pro čtyři osoby) skoro větroň… A uvlekal vše… Snad jen jeho složení a rozložení se bez pomoci neobešlo.  A tak díky urputným omezovačům jsem S Robinem vlekal méně, než bych si přál…

I tak Robin  dostal do oblak spoustu větroňů při více jak 430ti startech a nejen mě dělal radost ze svých skvělých letových vlastností...

            Ale ještě jedna věc mé vlekání s Robinem  bohužel hodně ovlivnila. V roce 2013 zemřel můj blízký kamarád Laidus a v Lípě prakticky nebylo koho vlekat… Musel jsem trochu přezbrojit,  abych si vystačil i sám a víc vyrážet za kamarády na jiná letiště než ta lipská…

 

Současnost

            Už v roce 2012 jsem začal stavět „menší“ vlečnou na motor DLE 111 pro „komornější„  akce. Byl to Viper SD 4 o rozpětí 3 m. Vypadalo to, že by mohl létat už v roce 2013, ale Lajdusův odchod  do modelářského nebe v tomtéž roce mi vzal elán k dokončení modelu. Ke Zmiji jsem se vrátil  nakrátko v roce 2016, ale model jsem zase odložil – měl jsem již totiž dlouhodobou chuť zalítat si s větroni v pořádných horách a – a rýsovala se možná cesta do vysněné Itálie – a já musel trochu přezbrojit na větroně.

A tak jsem Zmiji dokončil  až v roce 2020, ale zálet bude – díky covidu – až v roce 2021…

            Mezitím jsem si pořídil „ jednomužné „ stroje, tak, abych si mohl zalítat i sám, ale aby současně splňovaly dvojí účel – akrobatění, ale i vlekání. Nejdříve to byl  akrobat MX – 2 o rozpětí 2,6 m na motor ZDZ 90. Podařila se mi koupě nedokončeného draku , který jsem si upravil k obrazu svému. Letadlo létá parádně, je skladné a snadno se montuje i demontuje. Má za sebou již přes 300 startů a přistání.

             A protože s jídlem roste chuť, po čase jsem koupil ještě Extru 330 LX o rozpětí 3m. Bylo to holé letadlo po havárii, opravené u výrobce. Postupně jsem ho dovybavil, upravil k vlekání a k obrazu svému. Chvíli mi to trvalo, ale o to víc jsem se těšil na zálet. Nový motor ZDZ 180 byl výzvou. První problém nastal po prvním spuštění motoru, šel nádherně, ale některá serva, ne právě levná, přestávala fungovat… No, výměna serv pomohla, ale zářez do příjmu důchodce to byl značný. Zálet proběhl jako vždy na modelářském táboře na Rané a byl to jeden z mých nejhorších leteckých zážitků. Model neustále měl snahu přecházet do výkrutu, prostě divočina. Ani nevím, jak jsem přistál, ale letadlo bylo celé, bůh Termoska stál při mě… Díky kolektivní prohlídce jsem zjistil dost nepříjemné věci – prý dříve dobře létající letadlo mělo nejenom naprosto rozdílné úhly náběhu křídla a výškovky, ale i překroucené jedno křidélko. No řekli byste, že u celolaminátového letadla je to možné?  V první chvíli jsem model chtěl vrátit, ale po vychladnutí, zmapování závad a jejich odstranění jsem byl připraven k novému záletu. Ten úspěšně proběhl v červnu 2020 v Hrušovanech. A to už bylo opravdu jiné letadlo, hodné, obratné a díky motoru neskutečně výkonné. Taky už máme letos za sebou – i navzdory coroně – skoro 100 startů a přistání...

 

Budoucnost

            Po mnoha letech jsem se vrátil k vraku Extry 260 a začal ji rekonstruovat. V podstatě zůstane pouze korpus trupu, budou nové ocasní plochy, nová křídla s jiným profilem. Rozpětí jsem natáhl na cca 225 cm a snahou je šetřit váhou, proto bude i nový uhlíkový podvozek. Nový bude i motor, dvouválec GP 76 ccm. A samozřejmě bude zakomponován i vlečný háček… Doufám, že model v roce 2021 zalétnu.

             A v plánu je ještě další vlečná, legendární klasika,  Cessna 152, rozpětí cca 350 cm, motor ZDZ 140 ccm. Zatím mám vyfrézovaná žebra na VOP a SOP…

 

Snad zdraví a covid dovolí….

 

V České Lípě, listopad 2020

RogerS