Dobříš 2018, aneb Balounem snadno a rychle…

         

  Rok se nám chýlí do poslední třetiny, babí léto pomalu končí a to je čas na Dobříšské kulinářské setkání. Byly doby, kdy se na Dobříši scházeli vlekaři a předháněli se ve svém vlekařském umění od nevidím do nevidím, poslední dobou ale mám pocit, že soutěžíme o největšího Balouna…

            Díky rodinné péči Vaška a jeho ženy ( ba i některých kolegů ) o naše žaludky totiž nemáme na lítání pro samé papání dobrot  nejen čas, ale ani pomyšlení. Znáte to, naplní se bříško, oči začnou padat, člověk je línější a línější... A těch dobrot okolo je pořád tolik, že nelze odolat.

            Letos se podávalo „ jen“ toto: několik typů buchtiček, káva zrnková, presso a  k dispozici byl i kávovar na kapsle, jeden sud piva nám nestačil, tak byly dva ( k tomu litr s sebou domů...) ,Lacova pálenka byla vynikající, zrovna jako vynikající cizokrajný rum a podobné dobrůtky z kouzelných příručních zavazadel některých pánů. Pouze na Kohoutí krev nedošlo – Jirka se urputně bránil… A ani na Karla nezbyl jeho nezbytný nápoj - mlíčko od vemínka… Tak takhle nějak jsme doháněli pitný režim po tom dlooouhém půlročním vedru.

            Nedá mi to, abych se nezmínil i o „drobném“ meníčku této akce – jen jako dokreslení toho, že opravdu nešlo lítat. V pátek odpoledne jsme maličko polítali, ale jen do doby, než se objevil Vašek. Pomohli jsme postavit výdejní okénko a už se to na nás sypalo – kotel perkeltu s chlebíčkem, kávička s buchtičkou atd atd… Sice jsme museli přečkat malou větrnou hůlavu, ale patřičně posíleni jsme stan udrželi. Někteří ale měli ještě chutě, tak přišel k dobru i pověstný Celdův kufřík a něco uzeného,  ňamka od Laca a vynikající syrečky… Postupně jsme se ráčili odfunět do svých spacáčků a těšili se na sobotní dobroty.

            Ráno se naplnila předpověď a foukal ten nejblbější vítr na dobříšskou plochu – západ přes les. Proto jsme nikam nespěchali a tak jsme opět museli odlehčit přeplněnému stolu. A abychom aspoň trochu vytrávili, šli jsme si i zalétat. Trochu nás trápil hezký rotor nad zemí, ale lítali jsme… Na povel jsme ale museli být v poledne nařádkování u sobotní tabule s kohoutí polévkou a vynikajícím řízkem s bramborovým salátem. Káva, buchtičky a tak následovala… Ale udrželi jsme příjemně uondané padající hledí a po chvilce ba i lítat jsme opět šli…  Ale po chvíli už byl zase večer a volal nás vynikající gulášek. Páteční večer se v bleděmodrém opakoval až jsme všichni  postupně skončili v pelíšku…

            Nedělní ráno nás už nezaskočilo, přišla očekávaná voda, proto jsme v poklidu posnídali, poté pokecali a těšili se na obídek u Vaška doma. Oběd byl přesně ve dvanáct a  byla to bašta. Obvyklé pokračování jsme museli přerušit, protože v domě nebylo tolik gaučů pro tolik unavených pánů...

            Cestu domů s plným žaludkem jsem proklimbal – naštěstí byl pohodový  provoz bez nežádoucích vzrušení…

            Tak to byl pohodový víkend českého důchodce na Dobříši. A pokud jsem na něco důležitého zapomněl, snad přejedenému důchodci odpustíte...

 

            Vašku, myslím, že za všechny mohu jen vyjádřit velké poděkování za neskutečnou péči o pár modelářských vagabundů z Čech, Sudet a Slovenska... 

 

Neděle 23.9.2018 a tak to viděl RogerS

 

Trochu povídání a pár fotek je tady:  www.elektromodely.sk/?p=10886 

a tady: rodzr.rajce.idnes.cz/Dobris_2018_aneb_zarijive_lukulske_hody.../

a tady: elektromodely.rajce.idnes.cz/Dobris_2018/