Co dělám, když si hraju, aneb zimní příprava v dílně ...
Vlhko, zima a obecně nevlídně nesvědčí spokojenému venkovnímu poletování a tak, když teploty spadnou k nule, modelář rád zaleze do dílny a pustí se do nových vysněných modelů…
Je pěkné, že dnes už modelář může využít spoustu stavebnic v různém stupni připravenosti, případně koupit i modely kompletně připravené k letu. Ale je tu i stále početná skupina stavitelů, kteří si vysněný model spočítají a namalují, aby se pak různými stavebními postupy dopídili co nejhezčího modelu s dobrými letovými vlastnostmi. Že to není jednoduchá cesta je jasné každému, kdo má trochu rozumu v hlavě - letadlo je složitý aparát a je nutno něco vědět o materiálech, aerodynamice, konstrukci letadel atd, atd…
A k tomu musí počítat se stovkami práce v dílně. Ale pocit, když vámi vymyšlené a zhotovené letadlo dobře létá, je k nezaplacení…
1. SUP
Již od zimy 2021/22 mám rozestavěný model velkého větroně dle originálu z roku 1922. Bohužel jdu i ve šlépějích původních tvůrců a nestihl jsem zálet v roce 2022 ( symbolicky 100 let ), a nestihl jsem zálet ani v roce – 2023 ( podobně, jako se opozdili i před sta lety ).
Model byl pro mě výzva – dvouplošný větroň bez klasického trupu s lyžinami jako podvozkem.
Kromě času na stavbu mi už nic nechybí, výškovka, směrovka i křídla jsou v kostře… Teď to „ pouze“ sestavit do smysluplného a letuschopného stavu.
2. Z 226 MS
V létě loňského roku jsem podlehl kouzlu klasického Trenéra a pořídil si jeho stavebnici o rozpětí cca 3100 mm. Po počátečních rozpacích je model v kostře a za pochodu měním některé konstrukční prvky dle svých zvyklostí s ohledem na pevnost a spolehlivost. Jde mi to sice nějak pomaleji, než jsem myslel, ale zálet snad po téhle stavební sezóně již bude…
Dvěstěpětka bude v kamufláži bývalé ranské vlečné – jenom jednoduchá červenobílá úprava tak, jak jsem ji před mnoha lety nafotil při její službě na letišti Raná. A dodnes létá v Letňanech.
3. SWIFT
Pro létání v horách jsem se rozhodl pořídit si menšího ptáka než je moje Elsa ( Stingray 3800 mm ). Přeci jen síla ubývá a hodit 11ti kilové éro, či 5ti kilové je sakra rozdíl…
Můj Swift vznikl úpravou stavebnice od českého výrobce. Na pohled krásný model dostal novou spojku křídla, novou výškovku , motor do čumáčku a místo potahu fólií, potah skelnou tkaninou. Po záletu na jaře si odbyl první lety i v Apeninách a osvědčil se. Teď je v procesu výroby jeho ostrá varianta se svahařským profilem a dalšími vylepšeními. Do červnového výletu do Apenin snad v pohodě stihnu vše nainstalovat , veškeré vnitřnosti mi leží v krabici a potřebuji jenom na chvilku celý stůl pro instalaci elektroniky. Už se na nový stroj moc těším…
4. PITTS
Již delší dobu mi doma ležela frézovaná stavebnice tohoto akrobatického speciálu a po prvotním zkusmém sesazení trupu jsem stavebnici odložil. Zdálo se mi tam moc nejasností a některá konstrukční řešení mě tahala vysloveně za uši – a předělávat to…
No, doba trhla oponou, spoustu věcí jsem předělal, některá autorova řešení jsem přetrpěl a Pitts najednou pomalu roste. Po předělání všech závěsů všech kormidel mám křídla z jedné strany potažená balsou a budu instalovat elektriku a serva. Ocasní plochy jsou komplet připravené k definitivnímu broušení. A trup, mimochodem pěkný bumbrlíček, z větší části je již potažen balsou. Oproti stavebnici bude trup potažen celý kvůli zvýšení tuhosti. Konečně jsem definitivně zvolil i motorizaci – v modelu bude motor ZDZ 140 s kompletně schovanými mufflery. Teď již přemýšlím o barevné úpravě modelu, oči slouží hůř a hůř a tak to asi vyhraje žlutá v kombinaci s nějakou zelenou – nebo něco jiného...
5. Hala
A aby toho nebylo málo, 15.11.23 nám začala hala a bylo nutno připravit halové modýlky pořádně otlučené při jarní hale. Na stará kolena jsem si ještě pořídil starší , ale velice solidní model Supertrino o váze cca 80 g, tak se budu zase učit létat ještě pomaleji a snad i přesněji. Starší Edge 580 PRO bude jistit situaci, kdyby spojení mezi ušima přestalo náhle fungovat a začalo sněžit EPP. A když budu mít odvahu, chtěl bych zkusit i létání pozpátku – Edge to umožňuje, uvidím co mi dovolí ruce a malé šedé buňky…
6. MIDDLE STICK
K času předvánočnímu patří trocha nostalgie a tak jsem si mezi schnutím lepidla u rozdělaných letadel dovolil zahájit i dlouho odkládanou stavbu legendárního Middle Sticka. Měl jsem ho již někdy v osmdesátých letech minulého století na motor OS Max 40. Současná podoba je poplatná dnešní době – zvolil jsem elektromotor. A tomu byla podřízena stavba. Místo těžkého příďového podvozku, uhlíkový podvozek s řiditelnou ostruhou a příprava na plováky a zimní lyže ( vše jsem měl již doma z let minulých ).
Křídlo bez vzepětí, naopak větší kormidla a byly přidány vztlakové klapky. Serva a potřebnou elektroniku jsem vyhrabal ze šuplíku, regulátor jsem dokoupil. Model jsem si nadělil pod stromeček a čekám na počasí pro zálet…
PS: Včera bylo asi na dlouhou dobu letové počasí, sice chladno, ale vítr jen do tří metrů a celkem slušná dohlednost. Slovo dalo slovo a kamarád mě vzal na plochu do Horní Libchavy ( nebyl jsem tam nejméně 25 let ). Dal jsem dva úspěšné starty, letově celkem 10 minut – PARÁDA...
Připočtu-li k tomu něco oprav stávajících modelů po létání v létě, je to práce jak na kostele a někdy si připadám, jako v robotárně. Ale ta budoucí radost, až to vše bude hotové a při klepajících se prstících to poletí, to bude paráda…
V České Lípě 6.1.2024
RogerS