ČAS NEZASTAVÍŠ…

1954. Je slunečná říjnová neděle. Pro mé rodiče plná radostného očekávání. Pro mě čas na papů a kaků…

1964. Je mi 10 a už vím, že letadla ( kromě fotbalu, fotografování, courání po lese za zvířátky…) mě berou za srdíčko. Jedno mi dokonce i letělo…

1974. Sice už mám propa, tedy amatérského, ale kdo to má, že? Netušil jsem, že mi ještě zbude čas dělat letadla, když jsem plně vytížen běháním, ne po trávě za balonem, ale za druhým pohlavím a drápáním se na vrchol potravního řetězce ( jak říkal strýček, tu VŠ musíš mít ) …

1984. Zjistil jsem, že ze mne nebude ani president, ani mistr světa, ale jsou i jiné radovánky. Stavím barák, mám dvě děti . Při třicítce první krize a bilancování…Letadla stále dělám, dokonce jsem aspoň předseda klubu. Ač mi to komunisti ztrpčují, drápu se nahoru dál…

1994. Ležím pod jabloní u svého vysněného a vlastníma rukama postaveného domu, na hlavě nemám jediný vlásek , za sebou chemoterapii, ozařování, 12ti hodinovou operaci. Ale chci žít…

2004. Sedím v montérkách na staré židli ve starém polozbořeném domě, v ruce mám román IDIOT. To slovo vystihuje vše. Ale žiju a co tě nezabije, to tě posílí. Naštěstí práce mám dost a letadla mi taky nějaká zůstala…

2014. Značně posílen si užívám života. Znovu nekoukám na televizi, protože je to jako za komančů, lži a zase lži. Opatrně se těším z každého nového dne a říkám si, tak táta se dožil třiašedesáni, já už přesluhuji o 21 let, je to dobrý. Při první příležitosti si ale zažádám o důchod. Naštěstí vidím, mohu se hejbat a tak i modelařím…

2016. Je pošmourné pondělní ráno, ale žiju. V dílně mi roste Zmije, na stole voní kafe, důchod mi přišel, v televizi zase nic….

Těším se na spoustu přátel okolo letadýlek, třeba nám to ještě vyjde a v sobotu se setkáme v Hrušovanech…

No není ten život krásný???

RogerS, 24.10.2016