Dolce vita in Italia aneb Monte Catria 2019 poprvé
Dolce vita in Italia
aneb
Monte Catria 2019 poprvé
Díky letošnímu „slavicímu“ roku jsem si nadělil opět výlet na pořádný kopec. A abych si v tom poťapkal, nejdříve jsem přemluvil ženu, která v Itálii nikdy nebyla, a poté kamaráda Jirku se ženou – takže takový důchodcovský výlet za hranice českého důchodce. Vše ale bylo trošku jinak, Jirku přepadly nemoci a tak jsem musel narychlo sehnat někoho jiného. Povedlo se – dokonce i z modelářského hlediska bylo vše OK, segra Růža dělala v modelářském krámku a její muž Petr má nezastupitelnou úlohu při porcování a vydávání prasátka na našich aerovlecích. Jediná chyba bylo v tom, že moje letadla byla najednou vlastně navíc. Ale co člověk neudělá pro klid v rodině...
Z výše uvedeného je jasné, že jsem cestu tedy pojal spíše jako rodinný výlet s příležitostným polétáním. To jsem netušil, že se tento předpoklad potvrdí do puntíku… Hlavně díky počasí. A přesto, že jsem si moc nezalítal, výlet to byl přenádherný se všemi klady pohostinné Itálie.
Příjemně mě překvapila nedělní cesta tam. Vyjížděli jsme v půl páté z Lípy a v pět jsme byli ve Fanu u moře. Skoro žádný provoz, naprostá pohoda, cestovní průměr i s tankováním a zastávkami na jídlo 110 km/hod i mě překvapil…
Už před odjezdem jsem věděl, že předpověď nic moc, hlavně vadila nízká oblačnost a voda. No, vše se vrchovatě naplnilo. Výhoda byla, že se krásně cestovalo a tak jsme prošli mraky nádherných italských památek – Assisi (svatý František), Perugia (univerzitní městečko, mini metro), Gubbio (římské divadlo) , Urbino (univerzitní městečko) , San Leon (městečko na skále s pevností), San Marino, jezero Trasimeno - čtvrté největší v Itálii s památníkem, jak Hannibal vyklepl Římany a málem táhl přímo na Řím – to vše před neuvěřitelnými 2236 lety... K tomu všemu pak výborné papání, skoro všude parkování zadara, ale hlavně, pohoda na silnicích, pohoda mezi lidma…
Pravda, zažili jsme i srandy při tankování, když jsme nemohli přijít na systém jak – ale vždy přišla shovívavá rada od místních...
Když jsem se ještě nádherně povozil se Sonetem na kopci – předtím jsem si ale musel udělat místo před nadrženými Němci, mohli jsme vyrazit pomalu domů. Měli jsme ještě v plánu prohlídku Bologně, Verony a objet jezero Garda. Povedlo se, ale to už takový zážitek pro mě nebyl – nemám ty davy turistů moc rád. Ale vše ostatní bylo paráda. Večer jsme měli nocleh v údolí Val Gardena na dohled od Saiser Almu. Zážitky jsme spláchli místním dobrým pivem a opět dobrým papáním – ne že by spaghetti carbonára nebyly vynikající, ale už jsme potřebovali masíčko...
Ráno jsme vyrazili do neskutečně krásného počasí na celodenní výlet od Spitzbuhel po „piano grande“. Počasí bylo mimořádné, sluníčko, jemný větříček, vrcholy hor pod sněhem, zbytky sněhu kolem cest a k tomu rozkvetlé louky... To vše pod dohledem vrcholku Marmolády (3341m), ta krása se nedá popsat. Pro mě maličká chybička – když jsem viděl, jak si modeláři užívají lítání, potají jsem si slintal…
No a v pondělí ráno už zase obligátní cesta domů, tankování v Innsbrucku, zastávka v katedrále v Regensburgu a pak už domů. V sedm jsme na dvoře vykládali a těšili se pod sprchu…
Byla to paráda, autíčko upalovalo jako o život, nálada na palubě byla skvělá. A to, že jsem si polétal jen trošku, to si vynahradím příště… Tenhle výlet byl výjimečný i tím, že jsme nechytili žádný dopravní kolaps a jelo se opravdu skvěle. Ale průjezd Prahou a následně Mělníkem mě vrátil rychle do české reality .
Pro milovníky výletů a mini svahového létání pár fotek PRO ZLEPŠENÍ NÁLADY: rodzr.rajce.idnes.cz/Monte_Catria_2019
Česká Lípa, 03.6.2018