Je to fičák, rok 2022 pomalu v půli...
Je to fičák, rok 2022 pomalu v půli...
Když jsem po vánocích psal o nadcházejícím roku, vládla ve světě vcelku pohoda, politici a novináři sice stále běsnili s covidem, ale přežít se to dalo...Dnes, kdy za pár dnů bude vůbec nejdelší den v roce a příroda se snaží ze všech sil, podařil se politikům další nepochopitelný kousek, válka na Ukrajině, peníze díky blbosti politiků ztrácejí hodnotu dech beroucím tempem a ti, prý demokraticky zvolení, vymýšlejí jen další a další zákazy a nesmyslná nařízení… Člověk , i kdyby chtěl být vůči tomu všemu naprosto imunní, kouká jak blázen při každé návštěvě obchodu, pumpy, při spuštění plynového kotle atd. Vše to stále víc připomíná zlý sen. No, přežili jsme komunisty, snad přežijeme i toto…
Takže i navzdory výše psanému jsme se letos v dubnu sešli v obvyklém termínu na letišti v Hrušovanech a tři dny jsme se mohli těšit nejenom z přítomnosti skvělých kamarádů, ale i z vlekařského maratonu nádherných modelů…
Díky návratu do normální doby bez covidu se mohly rozjet soutěže a to přinášelo zase jenom další příjemná setkání s lidmi, které člověk dlouho neviděl. Když se povedl letově příznivý den během ledna až března, střihli jsme si pár mini soutěžiček ERES v Hrušovanech, soutěžičku RCEV a jednu soutěž F3F. No, a jen jsem se ujistil, že pomalu stárnu a rychle dělám chybu za chybou blbost za blbostí ( ale to je na dlouhý povídání…).
Halu jsme si užívali celou zimu až do začátku března a já si moc pochvaloval nový model Synergy od RC faktory. Stihnul jsem v hale i zalítat novou Cessnu 152 – při podvečerním klidu v Hrušovanech to bude parádní polítáníčko...
Díky relativně dlouhé zimě jsem sice intenzivně makal v dílně, ale plány jsou plány a realita byla podstatně střízlivější. Projekt Sup 1922 zdárně pokračuje, mám hotovou VOP, SOP a spodní křídla, ale díky tomu, že jsem Supa nějak moc krmil, začíná mi přerůstat přes hlavu. Vypadá to, že podobně jako stavitel Jarda Voříšek i já budu zalítávat až v roce 2023 ( 1923 )... A rozestavěného Swifta jsem musel úplně odložit – prostě na dvě velký letadla nemám kapacity...
Ale první letošní poletování v Italských Apeninách se nám vydařilo a jsme již bohužel zpět. Letos nám mimořádně přálo počasí a létali jsme každý den – kromě čtvrtka. Polétali jsme na nových kopcích a užívali si italské pohody. I když i tam se zdražuje...Byl to nádherný týden s báječnou partou kamarádů.
A za pár dní budeme mít opět v Hrušovanech tradiční akci 3v1. Po loňském náročném trojboji – Mikuláš – Vánoce – Silvestr, to bude trochu klidnější…
Přesto to letí, půlka roku je skoro pryč, začneme se připravovat na srpnový modelářský tábor, zářijové bramborákování v Hrušovanech, svahování na Monte serra santa a vlekařský závěr sezóny v říjnu... 
A já si ještě mezitím užívám bloumání po lešení doděláváním fasády. A že se dožiju znovu doby, že ve stavebninách zrovna nemají cement, to by mě ve snu nenapadlo…
Přátelé, užívejte život dokud to jde a já se budu těšit, že se někde na nějaké akcičce sejdeme a společně se budeme moci těšit z našeho nádherného koníčka…
15.června 2022
RogerS