Monte Catria 2019 podruhé aneb pohádka pokračuje
Monte Catria 2019 podruhé
aneb
pohádka pokračuje
„Slavicí rok“ pokračuje mílovými kroky, a tak je třeba mít stále důvod k oslavě. Proto jsem po rodinném výletu vyrazil do Itálie – tentokrát na pánskou, čistě modelářskou jízdu. Sešla se ideální sestava do mého „Starého zasloužilého a spolehlivého VW“, a tak jsme po náležité přípravě vyrazili vstříc lepším zítřkům…
Abychom mohli vyrazit brzy ráno, měli jsme sraz v sobotu večer u Koblížků. 
V dílně jsem si připadal jako doma a objevoval jsem, mnohdy jen části, fenomenálních modelů z mého dřívějšího života. Extázi dovršila večeře…
Opět se potvrdil dobře vybraný čas cesty – neděle. Tentokráte jsme vyjížděli v půl páté od Koblížků a těsně po páté jsme byli ve Fanu u moře. Skoro žádný provoz v našem směru, naprostá pohoda, cestovní průměr i s tankováním a zastávkami na jídlo byl zase okolo stovky. A jako bonus nás tentokráte čekalo teplé moře a bezva koupačka...
Před sedmou jsme byli u „své villy“, Augusto už čekal. Bezva přivítání jsme obohatili o přetahovanou, jestli je lepší tahle grappa, či ta s bylinkami nebo zrovna tohle červené, či naše slivovička… Spalo se nám nádherně, příjemně unavení, vyrácháni v bazénu a moři, zkrátka začalo to slibně…
Ráno bylo jak vymalované, snídaně s Manuellou neměla chybu, následoval bazén a potom povinnosti – nakoupit dostatečné zásoby vínka a začít nabíjet. Vše se nám v pauzách, kdy jsme nebyli v bazénu, celkem zdárně podařilo...A odpolko jsme vyrazili na kopec polítat. Když podmínky dovolily, šlo se rovnou na CARBONARA. Jen někteří nepřizpůsobiví jedinci toužili po gulášku se šesti... A pak zase bazén dlouho do noci, vínečko a sdělování zážitků. A bolavý bříško od neustálého chechtání...
A tak nám to běželo den za dnem. Střídala se pouze rychlost větru (na Vaška nebo na Koblížka) a místa startu. Abychom lítali den co den, to jsem tady ještě nezažil a je to příjemná výjimka z mých předchozích výprav. Na kopci jsme byli i sami, ale pak jsme narazili na partu Italů a jednoho bezva človíčka – a jen jsme se příjemně divili – lítali jako z partesu a byli mimořádně příjemní. Kor, když jsme se shodli na tom, že němce nemusíme. A díky ochotnému Jiržimu jsme se dověděli nejen o spoustě nových kopců. A když jsme zjistili, že oba máme rádi závody F3F, bylo vyhráno...
Když je ideální počasí, skvělí kamarádi, dobré papání místní i od našich drahých manželek, dostatek pivka i vína, čas bohužel letí jako splašený.
Cesta zpět probíhala podobně. Vyrazili jsme v neděli o šesté a až na drobné zácpy u mýta a před Mnichovem jsme byli po šesté u Koblížků. No, a v děvět jsem byl doma na dvoře. Lubor, který to měl nejdál, až o desáté. To takový Venda z blízka už měl za sebou nejen večeři...
Byla to paráda, autíčko upalovalo jako o život, nálada na palubě byla skvělá. Díky Koblížku, Lubora a Vašku za skvělou společnost…
Doufám, že si to ještě někdy v této jedinečné sestavě zopakujeme...
Pro milovníky nejen svahového létání pár fotek PRO ZLEPŠENÍ NÁLADY
Česká Lípa, 10.7.2019