Na svatého Jiří...

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři,

aneb

Zmije se probouzí

            Před osmi lety jsem vlekal s Piperem P–18 Super Cub s motorem ZDZ 80 ccm. Bylo to skvělé letadlo, přesto jsem začal pomýšlet na silnější motor, a tudíž i novou vlečnou. Zadání bylo jasné – třímetrovka o váze cca 15 kg… Volba padla na slovenské UL Viper SD 4. Krásné kovové letadlo s obdélníkovými křídly i VOP, velké vztlakové klapky, ideál pro vlečnou…

            Od úvah nebylo daleko k činu, po chvíli byl doma zvětšený třípohledový plán a já se vrhnul do „projektování “ modelu, pracovně nazvaného ZMIJE. Mám ve zvyku využít maximum technických detailů z velkého vzoru, a tak mi byla inspirací bohatá firemní fotodokumentace. Bohužel mi záhy nad plány bylo zřejmé, že plánovaný motor ZDZ 160 se do třímetrové Zmije nevejde, zejména s ohledem na velkou vrtuli a nízký tříkolový podvozek… Takže kompromis a motor DLE 112 – a i tak musí být podvozek o chloupek vyšší. Ale jednoduchý provoz je prioritou – a u vlekání to platí mnohonásobně.  Plán byl, uskutečnit zálet v srpnu příštího roku (2013) na tradičním modelářském táboře na Rané…

            Vlastní stavba ZMIJE měla už být jen třešinkou na dortu – pro benzín a jeho vibrace je ideál dřevěný trup, křídla a VOP jsem plánoval z PS, potaženého balsou a sklem. Podvozek z duralu. Do oka mi padla i pěkná modrobílá povrchová úprava – nezbývalo než začít.

            Díky skutečnosti, že jsem si již vyzkoušel několik svých vlastních konstrukcí, které jsem doplnil o poznatky dalších skvělých „stavěčů“ z celého Česka i zahraničí, šla mi stavba pěkně od ruky. Přes zimu jsem stihl trup a ocasní plochy. Zmije nabírala na objemu a rostla do krásy.  Trochu jsem se zasekl na křídlech, respektive spojce křídel. Vyříznout křídla z PS byla sranda, avšak spojka, díky hodně širokému trupu, byla trochu oříšek. Nakonec to vyřešila uhlíková spojka z jiného modelu, která byla upravena na potřebné rozměry a zatížení Zmije. Ale člověk míní a čas mění. V červnu jsem uznal, že to do srpna nestihnu – a než dělat nerozumné kompromisy, vždyť mi to neuteče… Lítat jsem měl s čím, a tak jsem v poklidu prolítal krásný srpnový tábor s jinými modely. Bohužel náladu mi kalil pouze fakt, že můj dlouholetý kamarád na tábor nemůže, protože náhle skončil v nemocnici. Koncem srpna však už přišla děsivější zpráva, že VV už si zalétá pouze v modelářském nebi…

            Nebudu tady plýtvat slovy, každý asi ztratil nějakého svého blízkého člověka, pro mě to však znamenalo, zamyslet se nad svou další cestou v modelářství. V mém blízkém okolí bohužel dodnes chybí kamarádi, které by zaujalo právě to, co baví i mě – vlekání a lítání jednak na svazích hor, ale také v termice s velkými maketami. Nezbylo než se za kamarády vydat po Česku, třeba do Holešova, Vlašimi, na Dobříš, do Krkonoš, Loun či na Ranou…

Tyhle spanilé jízdy mi nesmírně pomohly a podnikám je dodnes, mnohdy i dále, třeba na Križnou, či do Apenin... Díky, kamarádi odevšad...

            Ale zpět ke Zmiji. Díky uvedeným skutečnostem jsem ji tehdy odložil a věnoval se jiným letadlům…

            Čas vykonal své a já se ke Zmiji vrátil až v listopadu 2016. Motivem byla i situace v modelářství – viz tehdejší omezení hmotnosti do 20 kg. Díky tomu, že moje další vlečná – Robin, byla na hranici tohoto limitu, šla Zmije na stůl k dodělání – se svou plánovanou hmotností 15 kg tam byla jasná rezerva... Celou zimu a jaro jsem na Zmiji makal a dovedl model až do barvy – bohužel pouze ocasních ploch. Prakticky hotový byl i trup, pouze na křídla jsem ani nesáhl... A protože mě v té době dobří lidé přizvali na létání v Apeninách, staly se důležitější opět jiné projekty modelů do kopců – třeba Stingray a podobně...A čas opět neúprosně plynul a na zmiji se jenom prášilo…

            Někdy v říjnu roku 2019 jsem po dlouhé době potkal kamaráda a ten se pochlubil, že má doma frézu a rád by si vyzkoušel nějaký větší model. Hned mi přišla na mysl Zmije – snad už by si zasloužila dodělat. Slovo dalo slovo a já bleskově přeprojektoval křídlo PS + balsa na klasická žebra a potah balsou. Po vychytání drobností, zejména správné geometrie štěrbinové klapky, jsem už začátkem listopadu měl na pracovním stole hromádku žeber a chuť do stavby. Nejhorší bylo potom nalézt všechny díly rozestavěné Zmije a přijít na to, jak to tehdy stavitel vše zamýšlel… Ale stalo se a od té doby na Zmiji pracuji prakticky nepřetržitě a výsledek je znát.  Stavba modelu se blíží do finále a doufám, že nejdéle na svatého Jiří, Zmije vylétne vstříc teplu a modrému nebi…

Technický popis modelu:

 

Sportovní maketa UL letadla Viper SD 4 v měřítku 1:2,83.

Rozpětí: 3030 mm

Délka: 2260 mm

Váha: 14800 g

Ovládané prvky: směrovka, výškovka, vlečný háček, křidélka, vztlakové klapky, přípust motoru, vypínač motoru, sytič, osvětlení, příďový podvozek

RC souprava Futaba, vysílač T 18 SZ, přijímač R 7008SB + SBD 2, měření teploty motoru, výškoměr a iGyro    

Motor: DLE 112

Vrtule: 3L 26/12 Mejzlík

Nádrže: 0,75 + 0,75 l

 

Trup:

lepené balsové a smrkové nosníky 8x8 mm, bočnice z balsy 2 mm, vršek trupu skořepina sklo + balsa + sklo. Přepážky v P 3, většinou olaminované sklem či uhlíkem. Odnímací část trupu je skořepina z balsy a skla, překryt kabiny z lexanu.

Motorový domeček z olaminované P 3 je odnímací od trupu a jeho součástí jsou i držáky serv motoru a sytiče a zapalování. Domeček je již v základu vyosen vpravo1,5 stupně a dolů 1 stupeň. Osvědčila se mi i kulisa chlazení hlav motoru – člověk ocení tu trochu práce navíc zejména při nepřetržitém vlekání v horku. Kryt motoru je laminátový, dvoudílný, zhotovený na PS kopytě. Díky použitému motoru nebylo možno dodržet přesný tvar dle vzoru.

Ocasní plochy:

Jádro vyříznuté z lehkého PS je potaženo balsou 1,5 mm a uzavřeno sklem 30 g/m². VOP je ze dnou částí spojených uhlíkovou trubkou. Každá půlka VOP má vlastní servo. Směrovka je ovládána lanky přes páku a servo v kabině trupu

Křídlo:

Frézovaná žebra z P 3 mm, hlavní nosník ze smrkových lišt 4x12 mm spojených balsou 6+6 mm a olaminovaný sklem 30 g/m². Spojka z uhlíku.

Pomocný nosník z balsy 6 mm + sklo 110 g/m² + balsa 6 mm.

Potah z balsy 1,5 mm, zevnitř sklo 25 g/m², zvnějšku sklo 50 g/m². Lokální výztuhy nosníku a podobně z uhlíku. Uchycení křídla do trupu přes 2+2 šrouby M6. Každá půlka křídla má vlastní servo křidélek a klapek s přímým náhonem. Koncové oblouky frézované z PS obsahují LED záblesková světla.

Podvozek:

Podvozek je tříkolový. Hlavní podvozkové nohy jsou laminátové, vyrobené na jednoduchém PS kopytě. Hlavní kola mají 130 mm. Příďový podvozek tvoří duralová trubka průměr 20 mm, spojená přes duralový díl s podkovou z laminátu držící přední kolo průměr 100 mm.

Uchycení do trupu je inspirováno skutečným letadlem, odpružení je gumovými provazci. Přední kolo má vlastní servo.

Celý podvozek bylo nutno díky větší vrtuli udělat trochu vyšší než u předlohy.

Pohon:

Motor DLE 112 s originálními hrníčky jako tlumiče. Nádrže jsou dvě, propojeny v trupu, celkový objem 1,5 l.

Elektroinstalace:

Srdcem modelu je spolehlivý přijímač Futaba R 7008 SB. Umístění bylo zvoleno s ohledem na optimální umístění antén tak, aby nebyly pokud možno ničím zastíněny. Další skutečností je zásada, kterou dodržuji a to, aby proud většiny serv šel mimo RX přímo od vypínače do serv. Rozvody jsou navrženy pro napětí 7,4- 8,4 V

Elektronický vypínač je součástí slučovače DSM 10. Akumulátory pro serva a RX jsou dva, každý o kapacitě 3800 mAh – 2s LiFe.

Akumulátor pro zapalování motoru tvoří accu 2S LiIon o kapacitě 2500 mAh. Je připojen přes samostatný vypínač a zapalování je opticky odděleno od rozvodu okruhu RX.

Akumulátor pro LED osvětlení je typu 2S LiPo 1000mAh. Akumulátor je připojen přes samostatný vypínač a opticky oddělen od okruhu RX.

Všechny akumulátory mají vývod na přístrojovou desku, kde lze sledovat napětí jednotlivých článků akumulátorů.  

Kabelové rozvody k servům jsou chráněny a pevně ukotveny v konstrukci. Rozvody mají průřez 0,5 mm až 1,5 mm

Serva různých výrobců (KST, HITEC, ANDERSON, JX) jsou digitální a standardní velikosti. Jejich síla je daná potřebou ovládacích ploch a geometrií pák. Pohybuje se od 10 do 25 kg/cm.

Povrchová úprava:

Celý povrch skutečného Vipera je kovový, nýtovaný, s laminátovými doplňky. Zmije je celá olaminovaná sklem 30–50 g/m. Na sklo byla aplikován trojnásobný nátěr LBA  26 a povrch vybroušen. Poté bylo tmelem vytvořeno plátování duralových dílů a aplikovány nýty z folie. Následně byl proveden lak z 2K akrylu. Následovaly drobné obtisky a detaily.

Přístrojová deska je z lehčeného polystyrenu, doplněna detaily tištěných na 3D tiskárně. Součástí jsou i jednoduché komerční měřáčky napětí Lixx článků.

Sedačky jsou vyfrézovány z jemného PS, později budou i piloti…

 

Závěr:

model Zmije je před dokončením, vše spěje k přípravě na barevnou povrchovou úpravu. Vzhledem k tomu, že stříkám venku, a tudíž potřebuji venku aspoň 18, lépe 20 stupňů tepla, jsem snad v předstihu. Ale, mraky drobných detailů chtějí svůj čas a doba, kdy vylézají hadi a štíři se blíží…

Pevně však věřím, že letos – po osmi letech – Štír vytáhne Zmiji na prosluněné letiště a pošle ji do modravých dálav…

 

 

RogerS, Česká Lípa 02/2020