Ohlédnutí za loňskou sezónou

Ohlédnutí za loňskou sezónou

 

    Rok 2015 patřil k těm povedenějším. Když pominu neskutečná vedra, která v létě panovala, nebylo sezóně co vytknout. Zúčastnil jsem se od dubna do října celkem sedmi vlekařsko-větroňářských akcí, ať již zaběhnutých, nebo nových. Ale popořádku:

 

Duben - Česká Lípa

    To již je klasika, v tradičním termínu okolo 24. dubna se koná první z větších akcí, a sice „Českolipské aerovleky“. Sešlo se na 50 vyznavačů aerovleků a team okolo Roga Svatoně opět připravil krásnou akci. Hospůdka u Lajduse jako vzpomínka na nezapomenutelného Láďu Vodáka, dobrůtky z prasátka, pivečko, perfektně připravená plocha… Snad jen jedno by se dalo ne vytknout, ale poopravit, vzhledem k pravidelně se opakujícímu bočnímu větru by asi bylo vhodné přejmenovat akci na „Českolipský bočák“. Nějaké náznaky ohledně přejmenování již padly, ale zatím se tato akce bude pořádat pod tradičním názvem v tradičním termínu.

Květen - Holešov

    V květnu jsem celkem pravidelně jezdil vlekat na ViBy u Berouna, minulý rok jsem tuto akci vynechal a to z toho důvodu, že jsem byl pozván do Holešova. Ukrutná dálka, cesta v pátečním odpoledni přes polovinu republiky nepatřila k těm nejzáživnějším, ale po příjezdu na místo všechny útrapy cestování zmizely.  Jirka Chvátal a spol. se činili a zavlekal jsem si do sytosti. Počasí nádherné, sluníčko, téměř bezvětří, vynikající parta lidí, noví známí, nové stroje. Snad jen malá prosba do budoucnosti, trošku lépe se postarat o samotnou organizaci vleků.  Já vím, bezpečnost na prvním místě, ale při podmínkách, které kluci v Holešově mají, by neměl být problém létat na dvě vlečné již od počátku. Letos se bude konat začátkem července, a pokud bude vše tak jak má být, opět s mojí účastí.

Červen - Vlašim

    Na tuto akci jezdím už dlouho, v podstatě se dá říci, že zde jsem někdy v letech 2007-8 začal lítat aerovleky. Nejprve pouze s větroněm, vlečná se přidala v roce 2010. Ale to je jiná historie. Ve Vlašimi jako vždy perfektní servis, pouze počasí nás vloni trošičku spláchlo. Točený Ferdinand, krocan na grilu, neskutečná legrace, spousta známých i nových tváří. Jo, a abych nezapomněl, byl jsem zde officelně vyhlášen jedním ze dvou nejlepších vlekařů a dostal jsem diplom a vrtuli, heč! :o)

Srpen poprvé - Raná

    Modelářská dovolená na Rané aneb "Soustředění talentované mládeže". Neskutečná vedra, létat se dalo po ránu nebo v podvečer, přes den jsme byli většinou naloženi v letišní nádrži.  Všechny útrapy Sv. Petra ale vynahradila výborná pohoda, parta dobrých lidí a perfektní servis.

Srpen podruhé - Horní Branná

    Modelářská dovolená v Horní Branné není zase až tak moc o aerovlecích, ale o modelařině jako takové a natočení rodinohodin, což je investice do budoucna, která se rozhodně vyplatí. Pokud mě paměť neklame, pravidelně v Horní Branné modelařím a lezu po kopcích už někdy od poloviny devadesátých let. Hospoda u nosu, rybník a plocha na houbolety před stanem, no a samozřejmě krásné túry po našich nejvyšších horách. Na závěr tradiční Krkonošská modelářská show, které jsem si jako spíkr užil dosytosti.

Září - Dobříš

    Novinka letošní sezóny nazvaná „Vlekaři sobě“, pořádaná Vaškem Masopustem, se vydařila po všech stránkách. Sešli se zde piloti, kteří většinou létají jak s větroni, tak s vlečnými. Svým pojetím komorní akce, ale s perfektním servisem, nádherným počasím, a krásnými výhledy na Dobříš a Brdy. Nemělo to chybu, palec nahoru.

Říjen - Raná

    Je tu závěr sezóny. Tradiční akce na Rané, sešlo se na 70 vyznavačů modelářských aerovleků, jak z Česka, tak ze zahraničí. Neskutečný frmol, občas trochu zmatky, ale to k této akci, která už tradičně končí aerovlekařskou sezónu, tak nějak patří.  Pořadatelům patří velký dík, že tuto náročnou akci celkem v pohodě zvládli. Samozřejmě se nesmí zapomenout na Aeroklub Raná, bez jehož pochopení a spolupráce by tak náročná akce nešla uspořádat.

   

    Co říci závěrem: byla to podařená sezóna, objevilo se několik nových tváří, které propadly ať již tichému letu nebo řvaní motoru vynášející větroně do nebeských výšin, šrotu bylo málo, pohody dost a to je dobře.  Tak ať je ta letošní sezóna 2016 alespoň stejně pohodová jako ta minulá. Už se těším.

    Tak to viděl a ze své paměti vydoloval

Jiří Kohout, Libeňský modelářský klub Praha 8

31.1.2016