...tak jsem konečně vyletěl…

Včera jsem konečně prolomil venkovní neletovou zónu a letos poprvé jsem venku vzlétl jak „ orel Fredí „. Bylo to jen díky pozvání na „jako soutěž„ stopalcovek, na kterou mě pozval výrobce Djanga, Vláďa Papírník. Papírovi se povedl husarský kousek a v té mizérii počasí vyčaroval celkem slušnou slunečnou neděli.

Prestože mám stále doma „ bordel „ po stavbě, kupodivu se mi podařilo dohledat všechny díly na Djanga, nabít akumulátory a připravit vše důležité…

V neděli po obídku jsem byl na place, byl jsem zasvěcen do pravidel a čekal mě první ostrý let s fungujícím Altisem. Dosud jsem poletoval pouze bez něj, protože, co kdyby…

Počasí bylo ucházející, jenom trochu více foukalo na tyhle lehouše. Protože jsem předtím – někdy v listopadu – předělával úhel nastavení i pákování, bral jsem tuhle akci jako zalítávací. Stihli jsme pět kol, zjistil jsem, že opakovat se může jen jednou, že zapínat motor před gongem je blbost a že Django mi nechtělo jít proti větru ani se závažím. A že bez stopek a pomocníka skoro na soutěž nelez… Ale jinak to byla paráda a jsem rád za pozvání. A díky pomocníkům za cenné rady.

Éro zůstalo celé, čeká mě trochu laborování s těžištěm a úhlem nastavení a těším se na první ostrou soutěž. Tam na mě bude dohlížet další ostřílený stopalcák Karel Mrázek a tak uvidíme...

18.3.2019

RogerS

PS byl to takový fičák, že jsem ani nestihl fotit. Snad příště....