Vlekaři sobě aneb sešlost na Dobříši
Vlekaři sobě
aneb
sešlost na Dobříši…
Začátek září byl již potřetí ve znamení sešlosti vlekařů u Vaška Masopusta na Dobříši. Díky Vaškově pohostinnosti, nádhernému letišťátku a přátelské atmosféře známých i méně známých kamarádů je to jeden z vrcholů vlekařského „zápolení“ v roce…
Vašek a někteří nedočkavci to táhli již od pátku, já se zúčastnil až od sobotního rána po splnění náročných rodinných povinností…Ale nic jsem nezmeškal, sobotní ráno se pomalu měnilo v nádherný slunečný den a po nezbytném přivítání, poklábosení a sestavení letadel jsme začali vlekat. Sešlo se nás opět tak akorát a vlekání pěkně odsejpalo. Odkroutil jsem si „svou“ hodinku s vlečnou a vyzkoušeli jsme vzduch i s Kmotrem. Ve společnosti kluků Vencelových z Vlašimi, Kohoutů z Prahy, Lubora z Kerkonoš, zástupce lánské letky Karla a dalších pražáků z Nebušic a okolí jsme v nádherné pohodě „dolítali“ až k obědu…
Když umlkly vlečné a postupně i povídání, bylo slyšet jenom cinkání lžic a mlaskání… vynikající obídek, buchtičky, kafíčko a – a ani se nám nechtělo moc jít lítat…
Ale my jsme na sebe byli tvrdí. I přes příjemnou relaxaci, když zase jeden nedočkavec nastartoval vlečnou, už zase byli všichni na nohou… Ale záhy jsme poznali, že jsme vstoupili do úplně jiného vzduchu – otočil se vítr a foukalo přes kopec . S rotorem přišly nejdříve trochu tvrdší přistání, později i tvrdá přistání…a zase jsme si ověřili, že rčení – vlečných není nikdy dost, je nesmírně pravdivé. Lubor obětoval vrtuli, když se snažil prostrčit vlečnou při přistání vysokou trávou na hraně ranveje – ale po výměně vrtule zůstal jako jediný zdravý …Jenda Benda objevil utržené lože serv nejspíše už z minula, Koblížek krásně plápolal křidélkem ztrativ zuby u serva, Vašek zkoušel, jestli nemá zatahovací podvozek – neměl, a já si zlomil nožičku po několika tvrdých hopsáních…Tím jsme radši skončili a měli jsme – příjemně vylítaní a uondaní alespoň více času na společenské vyžití.
Vynikající večeře, pivíčko, vínečko, Honza chodec – jak kdo chtěl a snesl. Příjemný večer se stejně postiženými kamarády se mi nikdy neomrzí a dozvěděl jsem se zase spoustu nových věcí. Třeba, že Karel propadl 3D tisku a já si domů nesu krásná udělátka na navinutí vlečných šňůr, ba i čvonče na uchycení zapalování. Ale nesmírně se těším na „ vytištěného „ Stearmana, snad to těšení do Podzimní Raný vydržím…
Následovalo opět noční „mrožíkování“. Vyzkoušeli jsme nový obrat – drbání mrožíka trávou na břiše s opětovným startem. Martin vám to všem předvede, zvládá to již bez mrknutí oka. Já jsem si vyzkoušel ztrátu orientace a následné přistání - vzor zřícení - poblíž Dobříše…Povedená taškařice. Přesto se objevili noví uchazeči o tuto noční kratochvíli a těším se, až nás bude aspoň deset – to bude šrumec…a Karel nestačí objednávat…
Podle předpovědi k ránu přišel déšť, ale po osmé už to zase šlo a postupně se počasí vybíralo. Přesto se do vzduchu nikdo moc nehrnul a poletovaly jenom kuličky. Pomohli jsme Vaškovi pobalit, sami udělali totéž a po poledni se rozjeli k domovům…
Vašku, díky za bezva akci…
Zapsal, tak jak viděl, RogerS
A fotečky na rajčeti tady: rodzr.rajce.idnes.cz/Vlekari_sobe_aneb_seslost_na_Dobrisi/
a tady: jirka59.rajce.idnes.cz/Vlekari_sobe_-_potreti_na_Dobrisi/